Texty vybraných skladeb

Maškaráda
(Karel Š.)

Maškaráda zněla blízko
rozum na škopku tancoval
a duše v lotří košili
navrch i vespod ostříhaná
na zavšivený hřeben hrála

A že myším ouzko v rohu bezboží to přísámbohu teklo po vší koruně
ať už zle, anebo dobře jako pláč po krásný prohře jako perleť na trůně.

Odněkud, odnikud sněžilo z holuba
na malém náměstí kroužila smrt
na platinovém motocyklu
a světla okolo zhasínala
jak do tmy své ruce zatínala.

A že ovcím zima v chrámu sloužilo se v masným krámu na putynce od zelí
Zabils Boha? Zapřels mámu? Kup si novou panorámu, kup si nové průčelí.

Na židlích bratří Tonetů seděli
všichni mí dávní přátelé vesele
motejlů bylo od všeho trochu
v tom marným světě v Čechách v domě
bolelo mě nač jsem vzpomněl.

Do chórových lavic v kině posedaly vévodkyně v pocuchaném rudém plyši
gramofón by hrál jim hezky kdyby všecky starý desky nesežraly šedé myši.

 

Zlo

Hrozná věc stala se
Na louce za lesem
Vražda se stala
Mrtvá tam zůstala
Anežka
Hrůza ta hrůza
Vrah, vrah
Kdo to je?
Zrůda, úchyl, bestie,
to co tě zabije
je bestie.

Proč a z jaké příčiny,
Vzplál požár jasným plamenem,
Proč první ten kdo bez viny
O kámen křísl kamenem.
Když jiskra skočí
Tak rázem zažehne,
v půlnoci poledne co spálí oči.

Zlo, zlo, zlo,
kdo zlo zavinil?
Kdo, kdo, kdo,
zlo kdo odčiní?
Zločin
Nikdo nikdy neodčiní čin.

 

Krajina zimní

Tichá krajina zimní,
jen já a ty v ní
kmeny stromů ve sněhu.

Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu.
Napohled tu hladce spočívají a řek bys, že
stačí malý náraz, abys je odsunul.
Nikoliv, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny.
Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.

Jak kmeny stromů ve sněhu,
všechno je pouze zdánlivé
i tichá krajina zimní
i já a ty v ní
i kmeny stromů ve sněhu.

 

Jsem jenom pytel na kosti

Kdybych se narodil v lepších časech,
přikládat uhlí do pece moh sem,
v kotelně činžáku
anebo někde na parníku.

Kdybych se narodil v lepší době,
mohl jsem se stát třeba topičem.
A místo toho vězněn v přítomnosti
píšu básně o ničem.

Kdybych se narodil v lepší zemi,
býval bych byl dobrák od kosti.
A místo toho v šedé současnosti
kradu druhým jejich radosti.

Kdybych se narodil někde jinde,
každý den dělal bych dobrý skutek.
A místo toho sedím teď a tady
a kradu druhým jejich smutek.

Jsem jenom pytel na kosti, kterým třese strach,
zmítám se mezi smutkem, mezi radostí,
ale pokaždé mám obojího moc anebo málo.

 

Kameny

Házím kameny na hladinu jezera,
házím kameny na hladinu rybníka,
házím kameny, házím kameny

Hoď kamenem do jezera voda trochu zčeří se.
Hoď kamenem do jezera kolem kruhy šíří se.
A u břehu žbluňky - dvě, tři drobné vlnky.

A za chvíli je všechno stejné, jak to bylo před chvílí.
A za chvíli je všechno stejné, jak to bylo před tím.

Dál házím kameny na hladinu jezera,
furt házím kameny na hladinu jezera,
vztekle házím kameny na hladinu rybníka... jen já, jen já..

Hoď kamenem do rybníka stejně se nic nestane,
jenomže to trochu žbluňkne, jinak při starým zůstane.

Oceán je stejnej - lidi ho nezmění.
Plivni stokrát do moře, ono se ono se.

Oceán je stejnej - lidi ho nezmění.
Plivni stokrát do moře, ono se nezpění.

Marnost nad marnost a tak dál - veršuji s kazatelem.
Jak se však k této věci mám - postavit čelem?
Marnost mi na šíji visí - jak přetěžký kámen.
Noha mi uklouzne - žbluňk - a bude se mnou amen

 

Císařské poselství

Proslýchá se proslýchá
proslýchá se proslýchá
tobě ubohému
tobě poddanému
stínu nicotnému
tobě císař
poslal poselství
ze smrtelného
lože svého

Nařídil poslovi kleknout na koleno
A pošeptal mu zprávu do ucha
Velmi mu na tom záleželo
Dal si ji opakovat do ucha.

Kývnutím stvrdil správnost všeho
S vážností svého majestátu
Poslovi nařídil doručit zprávu
Tobě jakožto adresátu.

Posel se vydal s poselstvím záhy,
By si tou zprávou brzy byl zpraven
Jako muž pevné kázně a zdatný,
Rázně si razí svou cestu davem

Však kolem zástup je převeliký
a chodby o komnaty bez konce,
tak bloudí v temném labyrintu
nekonečného paláce.

Tím večným bludišťem musí se hnát,
odsouzen nevědět co by bylo,
kdyby se prorazit podařilo,
to se však nikdy nemůže stát.

Ty však sedíš u svého okna
a sníš o něm,
když se blíží večer

 

Kašpárek

Zpuchřelý
kašpárek
dlouho
věřil,
že špacíruje
světem,
protože
neviděl
nitky
na nichž visel
a nechtěl
si připustit,
že si s ním
hraje dítě.

A co ty?

A co ty, co si myslíš, že bude s tebou
až si dítě začne hledat jinou hračku?

 

Lucretius

Kde je smrt tam nejsem já, kde jsem já tam není smrt.
Praví básník, filosof, však pravý význam těchto slov zní: "Po smrti je prd"

A tak se nikdy nedávej ptát - komu?, když slyšíš zvonit hranu,
musel by si totiž jít na velkou stranu.

 

Saxofonista

Život je jak saxofon - nevydá tón, když do něj nefoukáš
živím ho dechem svým - sem tam hlenem či proudem slin.

Rf: Mám rád svůj saxofon
svůj žlutý saxofon
je to můj miláček
DÉMON saxofon.

Démon saxofon - zaťal do mě dráp
uhranul mě hlasem svým - perleťovou klapkou po mně chňap.

Můj zlatý miláčku - bereš mi mou pohodu
miluji tě láskou vroucí - chci si tě vzít do hrobu.
V temném hrobě ty a já - budem se navždy objímat
v nekonečné harmonii - v nekonečné preludii.

Už se ho nezbavím - ach já nešťasten
proč jsem se neučil - hrát raději na buben.